Pákistánský vědec Saleem Ayaz Khan žije v Plzni už několik let. Město i českou kulturu si zamiloval, stejně jako místní lidi a jídlo. Špičkový odborník na kvantové materiály a jejich využití v moderních technologiích se podílí na několika projektech výzkumného centra Nové technologie (NTC) při Západočeské univerzitě v Plzni. Díky němu a jeho kolegům měla tato plzeňská vysoká škola vůbec první publikovaný článek prestižním odborném časopisu Nature. Je autorem 94 odborných článků vzniklých ve spolupráci s mezinárodními výzkumnými skupinami.
„Ve svém výzkumném projektu při studiu na Hazarské univerzitě v pákistánském městě Mansehra jsem zahájil spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. Tato spolupráce mi později otevřela příležitost pro další výzkum fyziky v České republice,” vysvětluje Khan, jak se začal formovat jeho vztah k naší zemi.
V roce 2011 získal stipendium na studium fyziky na Jihočeské univerzitě. „V září téhož roku jsem obdržel vízum od České ambasády v Islámábádu. Česká republika byla první zemí, kterou jsem mimo Pákistán navštívil. Rozhodnutí přijet do srdce Evropy pro mě nebylo těžké. Podle mého názoru představovala Česká republika jedinečnou příležitost ke studiu a výzkumu fyziky. Když jsem se dostal na doktorát v České republice, začal jsem více číst o České republice a na první pohled jsem si tuto zemi s její bohatou kulturou, historickými liniemi a usměvavými tvářemi zamiloval,” prozrazuje.
Čeština je hodně komplikovaná řeč
Na Západočeské univerzitě v Plzni začal pracovat jako výzkumný asistent ve Výzkumném centru – nové technologie v roce 2014. Absolvoval tady také doktorské studium. Během svého pobytu v Plzni navštěvoval několik letních škol v českém jazyce. „Čeština je hodně komplikovaná řeč. Mluvím čtyřmi jazyky, které mají naprosto odlišnou gramatiku. Za jazykové školy jsem moc rád, vždycky se mi po nich čeština zlepší. Pak ale v rámci práce využívám hlavně angličtinu a doma mluvíme paštštinou, což je pákistánský dialekt. Takže když pak člověk nemá sociální kontakty, ztrácí slovní zásobu. Rozhodně se ale na tom snažím pracovat,” dodává Khan, který se domluví také paňdžábsky a urdsky.
Přechod do země, která má zcela odlišnou kulturu než jeho rodný stát, pro něho prý žádný velký šok nebyl. „Bylo to pozvolné. Nejprve jsem žil v Nových Hradech v okresu České Budějovice, blízko přírodě, kde to bylo velmi klidné. Postupně jsem si tady začal zvykat a když jsem se přesunul do Plzně, už to žádný velký problém nebyl,” potvrzuje výzkumník.
Češi jsou podle jeho názoru skvělí lidé. „Po navázání kontaktů nimi jsem zjistil, že usměvavé tváře mají také laskavá srdce. To mě motivovalo k tomu, abych v České republice sloužil jako vědecký pracovník po zbytek svého života. Moje práce ve výzkumném centru na Západočeské univerzitě je velmi obohacující. Moji čeští kolegové a přátelé z NTC enormně přispěli k mému osobnímu i profesnímu růstu. Pomohli mi i během mého doktorského studia. Jsme tam vlastně jedna velká rodina, což je skvělé,” svěřuje se Khan, který si v roce 2018 do Plzně přivedl manželku Shahanu. Jejich děti Azaan a Emaan se narodily už na západě Čech.
Česká kuchyně? Nejlepší je bramborový salát, řízek a guláš
Nikdo z rodiny se v Čechách nesetkal se špatným přijetím. „Možná je to tím, že se setkávám spíše s lidmi s vyšším vzděláním, ale často chodíme do obchodů a dalších veřejných míst i s dětmi a vždycky jsem se setkal jen se sympatickými lidmi,” konstatuje výzkumník, který kromě vědy miluje také přírodu, cestování, sport a vaření. Téměř každý víkend cestuji s rodinou do nových míst v České republice. „Miluji malé vesničky, lesy, krajiny, hrady a architekturu.
To nám dává osvěžení a energii. Z míst, která jsme navštívili, se mi nejvíce líbily
Karlovy Vary, Mariánské Lázně, samozřejmě centrum Prahy, Český Krumlov a také Národní park České Švýcarsko,” řekl serveru Apel-Plzeň. Problém neměl ani s přizpůsobením se české kuchyni. „V Pákistánu je samozřejmě stravování hodně rozdílné. Liší se hlavně v používání koření. Já naštěstí pocházím z regionu, kde tolik nejsou v oblibě ostrá jídla. Vaříme samozřejmě doma, občas ale jíme i v plzeňských restauracích. Z českých jídel mám nejradši bramborový salát, guláš, jihočeskou kulajdu, smažený sýr a smažený řízek vyjmenovává Khan.
Ten se v plzeňském výzkumném centru podílí na dvou velkých projektech, jimiž jsou Kvantové materiály pro udržitelné technologie a Strojní inženýrství biologických a bioinspirovaných systémů. Zaměřuje se na výpočty elektronové struktury, magnetických a termoelektrických vlastností pokročilých materiálů. Jeho práce je klíčová pro vývoj nových technologií, například pro kvantové počítače či bezztrátový přenos elektrického signálu.
Práce na vývoji materiálů pro kvantové procesory
Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří spoluautorství na prestižní publikaci v časopise Nature z roku 2019, kde se podílel na výzkumu nových způsobů bezztrátového přenosu elektrického signálu. Tento objev může v budoucnu najít uplatnění například v kvantových procesorech. Šlo o vůbec první článek v tomto periodiku, který je spojený se Západočeskou univerzitou v Plzni. „Materiály by mohly být použity právě pro procesory kvantových počítačů. Topologické izolátory vlastně mají tu vlastnost, že vedou tu energii jenom po povrchu, ne celým materiálem, proto nedochází k takovým energetickým ztrátám. Mohlo by se jednat o revoluční technologii při výrobě kvantových počítačů,” míní vědec.
Kvantový počítač je zařízení, které podobně jako klasický počítač slouží k provádění výpočetních úloh, liší se však v tom, že pro zpracování vstupních dat využívá jevů známých z kvantové fyziky. Vědci si od nich do budoucna slibují, že budou schopny provádět komplexní simulace, které by mohli vést třeba k vývoji efektivnějších baterií, léků na neléčitelné nemoci nebo třeba k pomoci při řešení klimatických změn.
Proto, aby mohla technologie správně fungovat je důležitá i volba materiálů, z nichž bude vyrobena. Právě na tom pracuje vědecká skupina v Plzni pod vedení Jana Minára. „Jde o teoretický výzkum, kdy vytváříme simulace a teorie, které by měly ukázat, kterým směrem se ubírat. Každá teorie musí být i experimentálně ověřena. A pokud experimentátoři neví, kudy dál, obrací se na nás teoretiky. Uděláme výpočty a doporučíme jim nějakou cestu. Je to o doporučení materiálu, který by se do budoucna mohl použít v průmyslu. Může to vypadat, že jde o dlouhý proces, ale momentálně je to, co jsme dlouhou dobu studovali možná blízko využití,” říká vědec, který spolupracuje s kolegy z mnoha evropských zemí, ale také například z USA, Indie, Alžírska nebo jeho rodiště, Pákistánu. V této zemi je podle jeho slov mnoho talentovaných vědců. Důležité ale je i to na které univerzitě studují. Ty starší ve větších městech, jako je metropole Islámábád nebo Karáčí, mají velmi kvalitní vybavení. U těch nově zřízených to už tak dobré není. „Univerzity v regionu, odkud jsem, tolik vybavení není. Pro místní vědce je pak poměrně složité cestovat do míst, kde je situace lepší. O tom, kdo dostane stipendium na studium na placených univerzitách i o tom, zda výzkumníka pošlou do zahraničí, rozhodují komise spadající pod stát. Měl jsem štěstí, že jsem povolení, včetně proplacení cestovních nákladů, dostal,” podotýká.
O tom, že by chtěl být fyzikem, měl jasno od dětství. „Fyziku miluji. Bavila mě třeba i biologie, ale od té mě odrazovalo, že bych si musel zapamatovat všechny ty komplikované názvy,” říká s úsměvem dvaačtyřicetiletý muž, který má od loňska i české občanství. Z jeho získání měl takovou radost, že kolegům uspořádal oslavu.
Ve volném čase se Khan věnuje sportu, který v České republice není úplně běžný, kriketu.
„Jsem aktivním členem plzeňského kriketového týmu s názvem Plzeň Guardians cricket club, působím jako viceprezident tohoto klubu. Společně s naším prezidentem Gurlalem Singhem se snažíme založit kriketovou akademii pro děti v Plzni. Pomůže jim to budovat kondici a disciplínu, zatímco zvládnutí globálního sportu jim otevře mezinárodní příležitosti,” říká.
Tento článek vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé
žurnalistiky (NFNZ).
