Plzeňský režisér, autor a herec Vilém Dubnička, který je už dvanáct let tváří pořadu České televize Cyklotoulky, sbírá v posledních letech mezinárodní ocenění za svoji autorskou divadelní tvorbu. Na jevišti pražského divadla Metro se na začátku června představí jeho nová komedie České moře aneb Královec na prvním místě, jejíž text zvítězil v mezinárodní soutěži Dráma za rok 2023. Jeho hra Milión, kterou napsal během kovidové pandemie, a která bude mít letos na podzim už stou reprízu, si přivezla letos v únoru čestné uznání z newyorského festivalu NYC Play Reading Festival.
Prozradíte, o čem je České moře aneb Královec na prvním místě?
V uzavřeném projektu na ministerstvu se sejde skupina lidí, v podstatě reprezentativní vzorek české společnos-ti, jejímž úkolem má být získat pro Česko ruskou exklávu Královec, až se odtrhne od Ruska. Jde o tajnou soutěž Evropské unie, v níž si Češi město Královec nárokují mimo jiné proto, že jej kdysi založil český král Přemysl Otakar II. S Královcem by Češi získali i přístup k moři – proto je součástí týmu také bývalý kapitán české námořní flotily, kterého hraje Milan Šteindler. K napsání hry mě inspiroval internetový mem o českém Královci (Kaliningradu), který vznikl koncem září 2022 v reakci na referenda o připojení ukrajinských oblastí k Rusku. Takže je to tři roky stará hra, ale teď je bohužel díky Trumpovi vlastně zase stále aktuálnější.
Nakolik se ve hře objevuje politika? Neobáváte se, že toto téma může být v současné době vnímáno kontroverzně?
Nemyslím si, je to komedie a není primárně o Královci, ale především o Česku, o Češích a Slovácích, o tom, jací jsme. Mám rád komedie, lze skrze ně vyprávět příběhy nebo zvedat různá témata, ale lidé se baví a až pak se snad trochu i zamyslí. A já se těším, že i tady se budou lidé především smát. Ve hře se objevuje motiv sebeurčení národa a některá fakta o Česku, která nejsou příliš známá, ale také mystifikace a řada situací na hraně absurdity. Věřím, že si to opravdu nikdo nebude brát osobně, a že to bude fungovat. Premiéra je 8. června v Divadle Metro.
V pondělí má premiéru další vaše hra, Poslední člověk na zemi, kde se objevuje téma umělé inteligence. Je pro vás jakožto umělce umělá inteligence hrozbou?
Já jsem se s umělou inteligencí seznámil blíž vlastně hlavně díky této hře. Ta také obsahuje několik replik, které skutečně vygenerovala umělá inteligence. Zadal jsem jí například, aby složila písničku o Karlu Čapkovi. Když ji napsala, zeptala se, jestli jsem s výsledkem spokojen. Odpověděl jsem jí, že ne, ale že jsem vlastně rád, protože to znamená, že kvůli ní ještě chvíli nepřijdu o práci. (smích)
Inspirovala vás k napsání hry na toto téma nějaká konkrétní událost?
Tahle hra vznikla tak, že si ji původně vlastně objednal Petr Čtvrtníček. Zavolal mi potom, co zjistil, že jsem na-psal Milión s Hynkem Čermákem a Vláďou Polívkou, a chtěl, abych pro něj taky něco napsal. Mně přišlo na mysl tohle téma a jemu se to líbilo. Nakonec to ale ze zdravotních důvodů nehraje, hru nazkoušeli Martin Stránský a Tomáš Matonoha.
Já té hře říkám pracovně komedie o konci světa. Je o tom, že lidstvo se stěhuje pryč z planety Země – opět tedy absurdní situace. I když kdo ví, když se dnes podíváme na to, o čem psal před sto lety jakožto o utopii Karel Čapek…
Apokalyptické myšlenky se objevovaly hlavně v době covidu. V té době jste ale napsal Milión…
Ano, Milión jsem psal v době, kdy byl tvrdý lockdown, divadla byla zavřená a nikdo nevěděl, jestli se ještě někdy bude hrát, jestli ještě vůbec bude existovat divadlo tak, jak jsme ho znali. I moje manželka se pozastavovala nad tím, že v takové situaci píšu divadelní hry. Napsal jsem totiž ještě jednu, Událost sezóny, která měla tento měsíc shodou okolností hned dvě premiéry v amatérských divadlech. Takže zaplaťpánbůh divadlo kvůli covidu neumřelo, hraje se dál a mám dokonce pocit, že na něj chodí i více lidí než před covidem. I když možná to platí jen pro některé věci. Naopak ty malé, undergroundové projekty, jako byl například Revival kabaret, který jsme uváděli se Zdeňkem Lahodou, si své diváky hledají hůř. My jsme proto náš kabaret – alespoň prozatím – uzavřeli. Se Zdeňkem Lahodou ale vystupujeme pořád s naším interaktivním hudebním pořadem pro školy, i když nyní spíše v zahraničí. Loni v létě jsme hráli například pro českou školu v Manchesteru a Bristolu, na podzim v Basileji.
Je vůbec v dnešní době možné dlouhodobě fungovat jako umělec/režisér na volné noze?
Z mého pohledu ano. Mám ale štěstí, komedie Milión mi hodně otevřela dveře. Představení jsou pořád vyprodaná, herce to baví a mám od nich dobré recenze. Navíc se teď bude Milión uvádět i ve slovenském překladu na Slovensku. Mám dobrou spolupráci s divadlem Metro, kde budou teď premiéry obou mých nových her. Kromě toho jsem v poslední době režíroval několik muzikálů – Company a Klec bláznů v plzeňském Divadle J. K. Tyla, a muzikál Ivana Mládka Močál Story v Hudebním divadle Karlín. Muzikálem Močál story, ve kterém hrají například Martin Písařík, Iva Pazderková, nebo Bára Munzarová, se mimochodem loni na podzim otevírala zrekonstruovaná Malá scéna karlínského divadla.
Jste původně vystudovaný herec, máte ještě i nějaké divadelní herecké ambice?
Herectví mě baví a vždy bavilo, ale soustředím se spíš na psaní a režii. Občas se alternuji v muzikálu Močál story, zaskakoval jsem i v Company. A možná jedna zajímavost – se svou mladší dcerou Rozárkou jsem si loni zahrál v krátkometrážním environmentálním animovaném filmu Zles plzeňského 3D-animátora Jiřího Hanzlíčka. Tento film je nyní velmi úspěšný a sbírá ocenění na festivalech po celém světě.
Byl jste kdysi duchovním otcem a spoluzakladatelem open-air festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem, který se předloni po 16 letech konal naposledy. Jak vnímáte to, že projekt skončil?
Je mi to samozřejmě líto. Člověk zkrátka v životě o některé věci přichází, to se stává. O to víc si pak váží zase jiných věcí. Já mám ale ze zpětného pohledu pořád dojem, že Divadelní léto bylo jednou z nejlepších věcí, které jsem spoluzakládal a na kterých jsem se podílel. A odešel jsem dobrovolně, abych se mohl začít věnovat i jiným věcem, které dělám teď.
Dáte si teď po čtyřech premiérách během dvou let pauzu, nebo už máte další plány?
Nechci to zakřiknout, takže jen obecně. Píšu muzikál, tedy jen libreto a texty, pro jedno hudební divadlo. Bude zase o Česku. Jsme dohodnutí s jedním velice zajímavým hercem na monodramatu, které bych měl psát a režírovat a stejně tak jsme domluveni s jednou bezvadnou herečkou. No a přece jen ještě jedna konkrétní věc: V zimě bude mít v DJKT premiéru vítězný muzikál soutěže INTRO 21 Kouzelné hodinky doktora Kronera, jehož režií jsem vlastně vstoupil do plzeňského muzikálu, a teď ho oživíme do regulérního repertoáru.
