Jindřich Opper de Blowitz

Jindřich Opper

Jindřich Opper známý rovněž jako Henri Opper de Blowitz byl jedním z nejslavnějších novinářů všech dob. Narodil se v prosinci roku 1825 v Blovicích na jižním Plzeňsku. Je tak pádným důkazem faktu, že významné osobnosti z různých oborů nemusejí vždy pocházet z hlavních měst svých zemí, ale že velmi často vzejdou z regionů. Právě to chce připomenutím této osobnosti vyzvdvihnout Novinářský klub Jindřicha Oppera, který vznikl v roce 2021 v Plzni a provozuje tento web.

Opper se stal proslulým zejména pro své rozhovory s významnými světovými státníky, jako byli například španělský král Alfons XII., osmanský sultán Abdulhamid II. nebo papež Lev XIII. Byl největší reportérskou hvězdou své doby a nejvlivnějším novinářem světa. Ovšem patřil také k průkopníkům investigativní žurnalistiky. To se nejvíce projevilo odhalením intrik Německa proti Francii v roce 1875 a doslovným zveřejněním berlínské smlouvy z roku 1878 ještě téhož dne, kdy byla podepsána.

Velkou poklonu mu vysekl německý kancléř Otto von Bismarck, když napůl vážně a napůl ve vtipu na jedné konferenci s nejmocnějšími muži světa odhrnul ubrus a se slovy: “Musím se podívat, jestli tady není de Blowitz” nakoukl pod jednací stůl.

“Díky blovickému rodákovi se médiím přezdívá sedmá velmoc.”

Opper žil a pracoval v době, kdy neexistovaly počítače, mobily ani diktafony. Získané informace si zapisoval jen do své paměti a leckdy je získával vpravdě kuriózními způsoby. Traduje se historka, že během výše zmíněné konference v Berlíně mu dával informace chudý pikolík, s nímž si Opper v šatně hotelové restaurace měnil cylindr. V něm byly schované zprávy, které mladík za celý den v jednací místnosti zaslechl.  Svůj úspěch Opper korunoval získáním a otištěním závěrečné berlínské smlouvy dřív, než byla podepsaná. Konference končila v sobotu a on získal text bez preambule, která ještě nebyla hotová, v pátek.

Pak bylo nutné odtelegrafovat text do redakce. A taky vyřadit konkurenci. Veřejně se zeptal Bismarcka, jestli by mohl smlouvu dostat s předstihem. Kancléř ale odmítl. Tím si de Blowitz zajistil, aby ji nedostali ani němečtí novináři. Bismarck ji teď už nemohl dát nikomu, protože by vypadal trapně. Ovšem ani odtelegrafovat dlouhý text do Londýna nebylo snadné. Z pošty to Opper udělat nemohl, poštmistr by ho udal. Tak namluvil jednomu vysokému činiteli z belgického ministerstva zahraničí, že v redakci Timesů zvažují otevření postu stálého zpravodaje v Bruselu. Ale je třeba vyzkoušet, jak funguje telegrafní spojení do Londýna. A tak by pan diplomat mohl být tak laskav a napsal mu tady na místě na kus papíru příkaz pro bruselského poštmistra, aby vyhověl ctihodným pánům z Timesů, kteří někdy v příštích dnech budou testovat linku a odtelegrafují jakýsi dlouhý text.

Potěšený Belgičan rád vyhověl. Teď už de Blowitz potřeboval jen onu preambuli. To udělal tak, že přesvědčil jednoho francouzského diplomata, aby mu ji přečetl, on si nebude nic poznamenávat. Jenže diplomat netušil, že de Blowitz měl fenomenální paměť. A když se rozloučili, slovo od slova si potom zapsal. Potom zašil text smlouvy svému asistentovi do podšívky kabátu a odjeli. Po cestě se asistent oddělil, přesedl na vlak do Bruselu, tam překvapenému poštmistrovi ukázal dopis od belgického diplomata a nechal odtelegrafovat „zkušební“ text.

Podobných kousků měl Blowitz na svém novinářském kontě mnohem víc. A i díky nim se stal novinářskou hvězdou, která převedla žurnalistiku do podoby akční disciplíny prakticky dnešních obrysů. Většinu života prožil novinář ve Francii, kde se stal dopisovatelem londýnských The Times.

Na slavného rodáka nezapomněly ani Blovice. Jeho osobnost často připomínají v místním Muzeu jižního Plzeňska, vloni se pak na náměstí vrátila i pamětní deska s jeho tváří a jménem.