Příběh Rusalky vzešel z krásy chudenických jezírek

Měsíčku na nebi hlubokém, 
světlo tvé daleko vidí.
Po světě bloudíš širokém,
díváš se v příbytky lidí.

Tyto nesmrtelné verše jedné z nejslavnějších árií české historie psal před 120 lety autor libreta opery Antonína Dvořáka Jaroslav Kvapil nejspíše pod vlivem večerů strávených u jezírek v jeho rodných Chudenicích. Spisovatel, který svá studentská léta strávil v Plzni, se pro napsání svého stěžejního díla inspiroval právě tady.

O tom, že právě tato místa jsou dějištěm slavného příběhu, není pochyb. Sám literát to totiž zmínil v dopise ze dne 11. 1940 poslaném spisovateli Jaroslavu Františkovi Urbanovi: „… a pokud jde o Váš dotaz, jaké místo mi asi tanulo na mysli jako dějiště Rusalky, tož bych připomněl malé – možno-li to nazvat – jezírko na lesní louce ve Žďáru, kde za mých mladých let bývalo i koupaliště později odstraněné, a kde na hladině mnoho leknínů. Na té louce a u té vody jsem za studentských let rád dlíval, a z toho prostředí pošly i některé mé mladé básně – připomínám např. báseň Bažinu v Růžovém keři. … z mlada mi tane na mysli půvabný ten koutek pro pohádky za měsíčních nocí jako stvořený…“

Právě pohádkový až mystický příběh zaujal skladatele Antonína Dvořáka. Při tom nechybělo mnoho a Kvapilovo dílo by zůstalo veřejnosti skryté. Je známo, že jej nabízel několika autorům, ale bezvýsledně. Nebýt zaujetí slavného skladatele pro fantazijní příběhy, zřejmě by příběh upadl v zapomnění. “Nabídl jej několika skladatelům, ti však o téma neprojevili zájem. Až Antonína Dvořáka pohádkový příběh o lesní víle, která doplatila na lásku k člověku, zaujal a pohádku zhudebnil. Pro nás je samozřejmě skvělé, že se dílo pojí s naším zámkem. Před třemi lety u příležitosti 150. výročí od Kvapilova narození jsme tu měli speciální výstavu, na níž byly i exponáty k Rusalce,” říká Ludvík Pouza, kastelán chudenického zámku, kde Jaroslav Kvapil spatřil poprvé světlo světa v rodině místního lékaře. Po odchodu z chudenické školy nastoupil Jaroslav na klatovské gymnázium, kde se však jeho prospěch velmi zhoršil.

Rodiče se rozhodli pro radikální krok  a poslali svého syna na gymnázium do Plzně, kde jej svěřili svému známému, přísnému učiteli Matěji Plzákovi. U něj také Jaroslav po celou dobu studií v Plzni bydlel. Nutno uznat, že pod vedením tohoto kantora se Kvapilův prospěch velmi zlepšil a projevil se u něj zájem zejména  o češtinu a historii. Šel ve stopách svého otce, který byl velkým vlastencem. K divadlu Kvapila přivedla jeho první žena Hana, která byla herečkou národního divadla.

Rusalka si premiéru odbyla 31. března 1901 v Národním divadle. Hudebního nastudování se ujal šéf opery Karel Kovařovic, režie byla přidělena Robertu Polákovi.

Na českých jevištích se opera prosadila v podstatě okamžitě a stala se jedním z nejoblíbenějších děl svého žánru. Cesta na světové scény byla o poznání komplikovanější. V roce 1924 uvedlo Rusalku Slovenské národní divadlo během svého hostování v Madridu a Barceloně v režii Jaroslava Kvapila a s dirigentem Oskarem Nedbalem. V Německu ji poprvé nastudoval ve Stuttgartu v roce 1929 dirigent Hans Swarowsky. Díky zájezdům Národního divadla byla v roce 1955 představena divákům v Moskvě, o rok později v Berlíně, v roce 1958 v Benátkách a 1964 v Edinburghu. Anglická národní opera v Londýně ji nastudovala roku 1983. Vídeňská státní opera poprvé Rusalku uvedla až v roce 1987 v hudebním nastudování Václava Neumanna, režii Otto Schenka a s Gabrielou Beňačkovou a Peterem Dvorským. Do Ameriky se Rusalka poprvé dostala v roce 1993, kdy ji uvedla newyorská Metropolitní opera také s Gabrielou Beňačkovou v hlavní roli.

Slavná opera se pravidelně objevuje na repertoáru plzeňského Divadla J. K. Tyla. Zatím poslední verze tu měla premiéru v roce 2016 a s velkým úspěchem jí tady hráli několik let. “Zajímavostí je, že Dvořák zkomponoval Rusalku ve svých 59 letech, Kvapilovi bylo téměř o 30 let méně. Zatímco Dvořák mohl vnímat dílo jako pohádku, Kvapil rozvinul motivy temné, psychologické,“ sdělil režisér Tomáš Pilař.

• 

• 

• 

• 

•